Jdi na obsah Jdi na menu
 


a)      použít „nerozbitný“ model z expandovaného polypropylenu (EPP);

b)      použít větroně s pomocným motorem (elektro, a nebo „spalovák“ o malém zdvihovém objemu);

c)      použít lehký ParkFly s elektrickým pohonem;

d)      použít větší kabinový hornoplošník řízený kolem všech os se spalovacím motorem kolem 6,5 ccm a propojení vysílačů učitel – žák;

e)      použít menší kabinový hornoplošník s malým spalovacím motorem (1,5 – 2,5 ccm) řízený směrovkou a výškovkou ;

f)        použít počítačový simulátor;

g)      použít hotový model – hračku dodaný vč. RC soupravy, pohonu, baterek, nabíječe,…

Poznámka: na výše uvedená písmena budou odkazy v dalším textu.

Řekl bych, že každá z výše uvedených cest a libovolná jejich kombinace je možná. Nesouhlasím s názory typu – ideální začátečnický model je XXX, YYY je k ničemu. Závisí hodně na konkrétních podmínkách zájemce o modelařinu. Jinak bude začínat někdo na odlehlé vsi, kde je do nejbližšího modelářského klubu pár desítek km, jinak bude začínat zájemce z většího města. Hodně záleží i na finančních možnostech zájemce a jeho ambicích v modelařině něčeho dosáhnout.

Já sám jsem začínal s modelem dle e), přičemž jsem díky slušné teoretické přípravě  (napřed jsem stavěl a zalétával volné modely, hodně jsem přečetl o RC modelech v časopisech) zvládl model sám postavit, vybavit RC soupravou, zalétat a současně se naučit základům pilotáže. Důležitý byl výběr modelu, který se svými letovými vlastnostmi blížil volným modelům.

Je mi ale jasné, že v dnešní době by byl takový začátek spíše výjimkou. Vždy se vyplatí mít nablízku zkušenějšího modeláře, který poradí se zástavbou pohonu, RC soupravy, pomůže nahodit a zaběhnout motor, model zalétá,…

Rozporuplný názor mám na rozšíření cenově dostupných "čínských" modelů dle g). Tyto modely mohou pomoci rozšířit početní stavy modelářů u nás, ale na druhou stranu představují (zejména ty, které mají RC soupravu v pásmech 35 a 40 MHz) obrovské nebezpečí pro ostatní modeláře. Není nic horšího než když člověk, který si z nudy pořídí hotový model (g) a nebo model z EPP (a), nebo jakýkoliv jiný model a bez znalosti základních pravidel bezpečnosti a pravidel společného provozu RC modelů ať už neúmyslně a nebo i úmyslně ohrožuje podstatně dražší a pracnější modely ostatních modelářů.  Snad nezaškodí, když se pokusím ta nejdůležitější pravidla shrnout:

o        Informuj se o frekvenci (kanálu) své RC soupravy.

o        dodržuj pravidla, která vymysleli a zavedli na letišti modeláři před tebou. Svoboda a demokracie v pojetí některých jedinců nepatří tam, kde jde o zdraví a majetky (modely) ostatních modelářů.

o        po příchodu na letiště (louku, kopec,…) zjisti, jestli už někdo nelétá. Nezapínej vysílač, dokud se nepřesvědčíš, že ostatní modeláři mají dostatečný odstup od tvé frekvence a nebo se nedohodnete na střídání;

o        vždy se dohodni na možnosti společného létání. To, že máte různé frekvence ještě neznamená, že si ve vzduchu nemůžete vadit. Létej v prostoru dle dohody s ostatními modeláři. Je samozřejmé, že začátečník  a nebo třeba i maketář s modelem prezentujícím tisíce hodin práce potřebují více prostoru a klidu pro létání.

o        se zapnutým vysílačem se drž v blízkosti ostatních modelářů – tvůj vysílač může zahltit přijímač letícího modelu ikdyž pracuje na jiné frekvenci;

o        i malý letící model může třeba zdemolovat stojící auto, ošklivě zranit a nebo i zabít – nelétej nad ostatními modeláři a diváky;

o        ve vlastním zájmu prověřuj stav svého modelu a RC vybavení. Vyplatí se občas provést zkoušku dosahu RC soupravy.

o        nepřeceňuj své pilotní dovednosti…

Snad jsem na nic nezapomněl. Pokusím se dál popsat postup, kterým bych se snažil učit létat třeba své děti (s tím už jsem pomalu začal)  a nebo známé. Neberte to jako pravidlo, ale spíše jako námět.

Nejprve bych určitě doporučil simulátor na počítači f). Úplně postačí FMS a nebo Easy Fly, důležité ale je, aby ovládání simulátoru bylo „krabičkou“ se dvěma křížovými ovladači (Gamebird) a nebo přímo vysílačem. Určitě se tak dá nacvičit zatáčení při letu od sebe i k sobě a základní orientace v prostoru.

Potom bych použil model dle d) – např. Swallow od Hackera s motorem 6,5 – 7,5 ccm s ovládáním V + S + K + M. Létal bych se žákem na kabelu, dokud bych neměl jistotu, že si žák neplete ruce.

Pak by mohla nastat ta správná chvíle, kdy bych vyslal žáka samostatně létat s již dříve zalétaným „gumákem“ (modelem z EPP) – viz a). Buď s elektropohonem – např. TORO od Telinku:

a nebo na svah, třeba s Tornadem 11.

Myslím, že tahle letadla není úplně jednoduché uřídit a proto dokáží dobře procvičit reakce mírně pokročilého začátečníka. Když to někdy nevyjde a dojde k havárii, většinou škody nejsou veliké. Pokud začátečník samostatně zvládne létání s „gumáky“, nemá (pokud u „gumáků“ rovnou nechce zůstat) ještě vyhráno, ale určitě mu to zvedne sebevědomí.

Nezbývá než dále cvičit s motorákem na kabelu až do doby, než žák zvládne samostatně vzlet a hlavně přistání.

Potom už záleží jenom na zájmu žáka. Po absolvovaném létání na kabelu by měl dobře zvládnout jakýkoliv cvičný model pro mírně pokročilé. Oproti začátkům s hotovými malými modely c), e) g) a nebo začátkům s motorizovaným větroněm  bude mít (snad) zafixovaný i určitý respekt k většímu „rozbitnému“ modelu. Dalším vhodným modelem pak může být třeba křidélkový elektrolet – např. Filip 600 od Pelikána

a nebo nějaký cvičný akrobat.

Výše popsaný postup má jednu slabinu – žák potřebuje učitele, který obětuje hodně svého času a pro výuku je potřeba poměrně drahý model s minimálně čtyřkanálovou soupravou, čtyřmi servy, spalovacím motorem a veškerou potřebnou výbavou. Vysílač žáka i učitele musí být kompatibilní z pohledu propojení kabelem.

Častějším případem bude začátečník bez trvalého zázemí učitele. Pak bude pro začátek vhodný trénink na počítačovém simulátoru f) a potom model b), c), e), nebo g). Model g) má tu výhodu, že není nutné nic dokupovat, avšak RC vybavení získané koupí s modelem nemusí vyhovovat budoucímu použití v jiných modelech. Typickým příkladem modelu, který zvládne začátečník jen s minimálním přispěním zkušenějšího modeláře jsou malé modely ParkFly a nebo některé hodnější „gumáky“ z EPP a)

 

Modelář, který zvládne samostatně létat s takovýmto modelem může buď zůstat u těchto kategorií, a nebo se může pokusit za dohledu zkušenějšího kolegy přejít na létání s cvičným hornoplošníkem d). Z vlastní zkušenosti mám ověřeno, že v této fázi už není nezbytnou nutností propojení vysílačů kabelem učitel – žák. Stačí, když model někdo zkušenější zalétne a žák bude mít nablízku pro první starty a přistání zkušeného modeláře, který slovními pokyny pomůže mírně pokročilému začátečníkovi navést model na první samostatná přistání a nebo v „krizovce“ převezme řízení (žák rozpaží, učitel obejme žáka tak, aby dosáhl na kniply).

Dokážu si docela dobře představit i modeláře, kterému učarují pouze větroně a tak začne modelem b) a motoráky ani nezkusí…

Prostě – začínat se dá různě. Kdo začíná s modely z EPP a nebo ParkFly, musí počítat s tím, že přechod na větší konstrukční letadla bude chtít trošku tréninku -  zvyknout si na větší plošné zatížení a setrvačnost modelu. Pilot „gumáku“ zase bude mít dobře nacvičené rychlé reakce v krizovkách. Výhodou "gumáků" je jejich odolnost a z toho pramenící psychická pohoda a uvolnění při létání. Jsou to ideální modely na vyblbnutí, snadno se převážejí, jsou rychle připravené k letu a proto můžou sloužit i zkušeným modelářům pro udržování v „pilotní kondici“. Samostatnou kapitolou je kombat, kdy se můžete vyblbnout i s přáteli.

Na závěr bych začátečníkům poradil, aby pročetli co nejvíce informací v modelářských časopisech a příručkách a nebáli se zeptat na cokoliv modelářů na místním letišti (neznám modeláře, kterému by nedělalo dobře někoho poučovat...). Podle toho, jakým kategoriím se v budoucnu chce začátečník věnovat lze přizpůsobit začátečnické modely, nákup vybavení a způsob výuky.